Moon Ray, 28.11.09, Dolní Lhota

V dnešné pěkné slunečné ráno se čtyři členové našeho týmu sešli, sic nevyspalí, ale přesto plní krvežíznivosti. Přece jenom to byla jedna z našich prvních větších akcí, a ještě k tomu tak daleko od domova (asi 50 km :D). V půl jedenácté jsme nějak (a dokonce bez pomoci místních) dorazili na místo určení, a sice lom v Dolní Lhotě. Připojil se k nám ještě jeden člen našeho týmu a vyrazili jsme bojovat za práva muslimů.

Jelikož nás nebylo extra hodně (něco přes 20 lidí), scénář se musel trochu pozměnit. Například jednotka ISAF už neměla vedlejší úkol, a to lokalizaci a zajmutí Usámy Bin Ladena, ale hlavní cíl, nebo-li lapení Al-Zahriho, zůstal zachován. Po upřesnění scénaře jsme se tedy rozdělili na ISAF a Taliban. Tradiční bitva dobra a zla (pro někoho tedy dobra a ještě lepšího dobra) mohla začít.

Našim prvním úkolem byl útok na základnu ISAF. Je třeba řící, že spojenci si vybrali strategicky lepší místo a opravdu nebylo lehké se k táboru přiblížit. Rozdělili jsme se tedy na dvě skupiny - jedna měla za úkol napadnout tábor zpříma, my ostatní jsme se do tábora zkoušeli dostat oklikou zprava. Po opravdu taktickém postupu centimetr po centimetru jsme nakonec narazili na tuhý odpor příslušníků ISAF, kteří se zašili do vysoké trávy tak, až jsem měl místy pocit, že bojuji proti jednotkám Vietcongu. Hunt3rův kulomet to ale jistil, a tak byli nakonec naši nepřátelé nuceni ustoupit. Poté jsme již měli volnou cestu do tábora ISAF. Jenže ten ležel na opravdu vysokém písečném kopci. Nějakou chvíli tedy trvalo, než jsme na něj vylezli. Náš záměr vpadení nepříteli do zad se ale nekonal, deset metrů od vrcholů nám naše druhá skupina vysílačkou oznámila úspěšné získání americké vlajky, tudíž i dobytí celého tábora. První část mise jsme tedy splnili.

Poté jsme se vrátili do našeho tábora, kde jsme se pořádně najedli, napili a pokecali s jinými sofťáky. Také jsme se připravovali na druhou část scénáře, takže útok na naši základnu. Zde bych měl několik výtek k organizátorům, kteří se do ničeho rozhodně dvakrát nehrnuli, a místo toho, aby se konečně začalo hrát, jsme museli čekat až si vojáci ISAFu vyhrají s rugbyovým míčem (???), který sebou měli. Až se tedy konečně rozhodli, že už by se mohlo hrát, vydali se oklikou kolem místní umělé vodní nádrže, což jim však nebylo nic platné, vzhledem k naším pozovatelům umístněným na vrcholu našeho tábora, který byl taktéž na vysokém kopci. Poté se odehrala opravdu zdlouhavá bitva, ve které padlo na několik tisíc kuliček. ISAF si totiž, podobně jako my v první hře, s námi tak trochu nevěděl rady. Obzvlášť ne, když jsme se do boje zapojili my, Hamas, jenž jsme dříve hlídali na výše zmíněných vyvýšeninách. Teprve tehdy začala pořádná mela. Nepříteli totiž nic nedáváme jen tak zadarmo. Jednu chvíli to s námi už začalo vypadat špatně, dvěma borcům odešly zbraně a nebyli jsme na zrovna strategicky výhodném místě. Dva členové ISAFu nás chtěli obejít zleva a vpadnout nám do zad, čehož jsme si samozřejmě všimli. Já s Mohammedem jsme se jim vydali "naproti". Za námi ještě následovala podpora Hunt3ra, který strategicky rozložil svůj kulomet a přidal se k nám ještě Blasty. Nic netušící členové ISAFu si to brali pěkně podél houští, bez toho aby nás zbadali. O to větší mela nastala při kontaktu, kdy se dostali do pekelné křížové palby. Bylo to takové čtyřnásobné zabití, v tom mraku kulí od nás čtyř nelze určit kdo se trefil jako první :). Poté, posilnění tímto lovem, jsme bleskově vyrazili na zbytek nepřítele. Zjistili jsme, že zbytek našeho týmu byl téměř všechen na respawnu. O to víc jsme se rozběsnili. V čele naší malé jednotky jsem vylezl z pole na vyvýšeninu, přiblížil jsem se na dostřel k nepřátelskému sniperovi, který mě vůbec nezaregistroval a vyslal jsem po něm dávku až do poslední kuličky. Tím jsem si připsal další zářez na pažbu. Poté Blasty zahlídl posledního člena ukrytého někde ve vysoké trávě. Byli jsme čtyři na jednoho, takže jsme vše vsadili do taktiky Blitzkriegu. Ovšem hošan v trávě mě také stihl zpozorovat a vypálil po mě dávku. Té jsem se úspěšně vyhnul a na místo odkud kule přilétly jsem vypálil celý svůj druhý zásobník. Vykosil jsem to jako Nicolas Cage Japonce v trávě ve filmu Kód Navajo. O to větším překvapením pro mě bylo, když z trávy vylezli dokonce dvě zasažené osoby. Zbloudilou kuli bohužel schytal Hunt3r, i tak to pro nás ale znamenalo už druhé vítězství.

ISAF se vrátili do svého tábora, ze kterého se s námi za malý okamih spojili, aby nám řekli, že už je konec. Mezitím se tři lidi od nás přesunuli také do jejich tábora. Zůstalo nás tedy osm, všichni ale posilnění dvojitým vítězstvím, a konec byl tou poslední věcí, na kterou jsme mysleli. Domluvili jsme se tedy na závěrečném megaútoku. Se ctí (a s nabitými samopaly) jsme vyrazili proti ISAFu, jenž se dlouho tvářil, že nechápe co se vlastně chystáme udělat. Naše první výstřely je však ujistily. Ačkoliv se zezačátku zdálo, že vyhráme i potřetí, nepodařilo se nám zdolat přesilu a po delší bitvě bylo dobojováno. Padlo všech osm bojovníků, vlastně sedm, Vysr al-Honin se ocitl nasucho s municí. I tak se ale jednalo o povedený závěr.

Tímto článkem bych tedy chtěl poděkovat týmu USMC Semper Fi 24th MEU (speciálně MourisonoviCZ) za pozvání. Jednalo se o opravdu vydařenou akcičku, na kterou budeme rádi vzpomínat.

Fotografie v naší fotogalerii nebo zde.

North3n

Svitavy Hamas © 2010. Práva na úpravu textu vyhrazena. Kopírování pouze za písemného souhlasu autora!